CARS č. 5 Major Ivan Hirst a zrození Volkswagenu
O tom, že automobilka Volkswagen vznikla z popudu Adolfa Hitlera se u nás ví poměrně dost, ale o její poválečném znovuzrození se toho ví naopak poměrně málo. Velmi důležitou roli v tomto procesu sehrál britský důstojník major Ivan Hirst. Pojďme se společně podívat na to, jak se pod jeho velením firma obnovila.
Když v květnu 1945 skončila 2. světová válka v Evropě, bylo Německo v rozvalinách. Adolf Hitler, který inicioval vznik lidového vozu Volkswagenu, se konce války nedočkal. Kvůli jeho válečným plánům se mu nesplnil ani sen o motorizaci Německa prostřednictvím lidového vozu, který si budou moci dovolit široké masy lidí. Návrh automobilu dodal již před válkou slavný konstruktér Ferdinand Porsche, který pocházel od nás z Vratislavic u Liberce. Před válkou byla pro produkci vozu postavena i nová továrna ve Wolfsburgu, která měla vůz vyrábět. Brzký příchod války ale znamenal, že Brouků respektive tehdy se jim říkalo „KdF wagen“ se vyrobilo jen velmi málo. Továrna se brzy musela přeorientovat na válečnou výrobu. I Brouk byl přizpůsoben pro potřeby armády a stal se z něj tzv. Kubelwagen. V továrně ve Wolsburgu se ale během války vyráběl i jiný vojenský materiál.
Po 2. světové válce Spojenci rozdělili Německo do okupačních sektorů, které spravovala vždy jedna z mocností. Severozápadní Německo, kde se nacházel i Wolfsburg, spadal do britské okupační zóny. V srpnu 1945 tak na místo dorazil britskou okupační správou jmenovaný správce. Byl to britský důstojník major Ivan Hirst. kterému bylo tehdy 29 let. Jeho výhodou bylo to, že byl inženýrem. Hirst mohl s továrnou udělat prakticky cokoliv. Vzhledem k tomu, že se jednalo o továrnu s vojenským programem, tak mohla být kompletně zabavena, zničena nebo odvezena do ciziny. Toto právo měly okupační mocnosti dáno na základě výsledků mírově konference z Postupimi konané hned po skončení války.
Stav továrny ve Wolfsburgu byl v roce 1945 tristní. Budova neměla téměř žádná okna a střecha byla děravá. V okolí továrny přežívalo několik tisíc německých přesídlenců ze střední a východní Evropy a továrna nic nevyráběla. Nebylo ani jasné, kdo je jejím vlastníkem. Za nacistického režimu továrnu vlastnily nacistické odbory Kraft durch freude (KdF), které byly po pádu nacismu zrušeny stejně jako všechny nacistické organizace.
Major Hirst se dal do práce a zvažoval, co s továrnou udělat. Nejprve pozval zástupce britských automobilek k prohlídce továrny a prohlídce Brouka. Zástupci velkých britských automobilek továrnu navštívili a sdělili, že továrna je v hrozném stavu a model Brouk, že je koncepčně špatný automobil se kterým nechtějí nic mít. V podstatě odmítli jakoukoliv participaci na obnově firmy včetně jejího převzetí za 1 libru.
V této situaci se Hirst rozhodoval, co dělat dále. Nakonec se rozhodl, že výrobu s Broukem, jako hlavním artiklem obnoví sám. Ještě během podzimu 1945 přesvědčil britskou okupační správu, že bude potřebovat ke své činnosti osobní automobily. Během podzimu 1945 tak získal zakázku na 20 000 vozů Brouk, které měly sloužit pro poštovní potřeby v britském sektoru, ale také jako vývozní artikl.
Právě tato zakázka rozpohybovala celou továrnu. Dělníci se dali do práce a již do konce roku 1945 byly vyrobeny první poválečné vozy Volkswagen Typ 1, kterému se později začalo říkat Brouk. Výroba se potom každý rok zvětšovala a vůz se začal i vyvážet. Firma začala vydělávat. V roce 1948 prosadil Hirst do čela firmy německého manažera Heinze Nordhoffa, který měl za sebou úspěšnou kariéru v automobilce Opel. V roce 1949 Hirst předal fungující automobilku Volkswagen německé vládě. Další rychlý rozvoj automobilky je už novým příběhem. Bez britského majora Ivana Hirsta a jeho důvěry v produkt i schopnosti dělníků a techniků ve Wolfsburgu by firma dnes nejspíš neexistovala.
Hynek Fajmon
