CARS č. 19 Morris Mini: britský lidový vůz!
V 50. letech se již v Evropě úspěšně vyrábělo a prodávalo několik „lidových“ vozů. Západní Německo mělo svého Brouka, Francie měla Renault 4CV a Citroen 2CV a v Itálii se úspěšně prodávaly vozy Fiat 500 a Fiat 600. Ani Británie nestála stranou tohoto trendu. Krátce po válce se začal vyrábět Morris Minor, což byl automobil velmi podobný německému Broukovi. Na rozdíl od něj měl ale klasickou koncepci uspořádání, tj. motor vpředu a náhon na zadní kola. Karosérie byla ale velmi podobná a také role tohoto vozu na trhu byla podobná. Auto se vyrábělo do roku 1948 a vydrželo ve výrobě až do roku 1971.
V 50. letech se ale ukázalo, že na trhu mohou mít své místo ještě menší vozy než bylo Morris Minor. V roce 1956 proběhla pro Británii neúspěšná válka o Suezský průplav v Egyptě. Jedním z důsledků války byl také mimo jiné nedostatek benzínu v Británii. To znamenalo vážný zásah do rozvíjejícího se britského automobilismu. Bylo zřejmé, že na trhu vznikl prostor pro velmi malé a úsporné auto. Tuto mezeru na trhu se rozhodl vyplnit britský výrobce BMC neboli British Motor Corporation. Tato firma vznikla spojením dvou největších britských automobilek Morris a Austin v roce 1952. BMC byla v 50. a 60. letech nejprve evropskou automobilkou číslo 1 a potom 2. Ve světovém žebříčku byla ve stejné době číslo 4 a později číslo 5 za GM, Fordem, Chryslerem a Volkswagenem.
Designérem BMC byl Alec Issigonis. Tomu se podařilo navrhnout zcela unikátní konstrukci, která je známá pod označením Mini. Automobil se ale prodával pod mnoha různými názvy. Úplně první název byl Morris Mini Minor. Potom ale přišlo mnoho dalších označení v rámci tzv. rebadgingu, což vozu vůbec nepomáhalo.
Konstrukce byla unikátní v tom, že využila koncept všechno vpředu. Navíc ještě ale byl motor umístěn napříč, takže prostor byl využit opravdu dokonale. Výsledkem bylo vozidlo, které mělo 80 % obestavěného prostoru využito pro posádku a zavazadla. To bylo unikátní a vedlo to k tomu, že i přes velmi malé vnější rozměry bylo auto schopné převézt 4 osoby.
Karosérie byla samonosná dvoudveřová se zadním víkem. Délka vozu byla pouhých 305 cm. Vůz měl motor moderní koncepce. Byl to řadový, vodou chlazený čtyřválec o objemu zpočátku 803 ccm. Tento agregát měl poměrně vysoký výkon a díky velmi nízké hmotnosti vozu s ním dokázal jezdit velmi rychle. Z vozu se proto v 60. letech stalo velmi populární závodní náčiní. Vůz vyhrál rallye Monte Carlo v letech 1964, 65 a 67.
Během 60. let se z Mini stala britská designová a kulturní ikona, kterou znal celý svět. Auto se prodávalo velmi dobře a vyrábělo se až do roku 2000. Dokonce došlo k tomu, že Mini přežilo několik svých výrobců a nakonec se stalo základem pro vznik samostatné značky. Britský koncern BMC se v 60. letech změnil na BMH a potom na British Leyland a v 70. letech de facto zbankrotoval. Jedním z důvodů bankrotu byla skutečnost, že firma prodávala Mini velmi levně. Podle studie, kterou si nechal zpracovat konkurenční Ford britský výrobce prodělával na každém Mini nejméně 50 liber.
British Leyland nakonec zachránila britská vláda, která jej udržela v provozu a postupně jej rozprodala. Tak se nakonec po složitých peripetiích značka Mini dostala do vlastnictví německé firmy BMW. Tento vlastník pochopil, že doba „lidových vozů“ zaměřených na nízkou ceny je pryč. Místo toho udělala z Mini prémiovou stylovku pro bohaté klienty. To se na trhu setkalo s úspěchem a značka se od roku 2000, kdy skončila produkce původního Mini úspěšně rozvíjí.
Hynek Fajmon
