BOOKS č. 72 Norman Mailer: Oheň na Měsíci
Vydal Odeon, 1. vydání, 1971, 414 stran.
Překlad: Michael Žantovský
Doslov: Michael Žantovský
Cena v antikvariátu: 45 Kč
Úvodem bych chtěla předeslat, že rozhodně nepatřím ke čtenářům knih o astronautech. Když mi ale počátkem léta kamarád poslal kresbu, inspirovanou fotografií Neila Armstronga, zrcadlícího se v hledí skafandru jeho kolegy, historie fotografie a s ní i události kolem prvního letu člověka na Měsíc mě začaly zajímat. Naše debaty skončily tím, že mi k tématu, o němž jsem mnoho nevěděla, poslal román Oheň na Měsíci slavného spisovatele a novináře Normana Mailera. (Of a Fire on the Moon, 1970.) U nás vyšel v překladu Michaela Žantovského v roce 1971, prakticky hned poté, co byl vydán v Americe. V hloubi normalizace šlo bezpochyby o mimořádný počin. Do četby jsem se pustila s nadšením, přesvědčená, že nahlédnout do pozoruhodného světa kosmonautiky očima autora,
patřícího mezi slavná jména americké literatury 20. století, bude stát za to.
Norman Mailer (1923–2007) studoval před druhou světovou válkou letecké inženýrství na Harvardu, po válce pak ještě francouzštinu a kulturní vědy na Sorboně. Slávu mu přinesl román Nazí a mrtví (1948), světový bestseller, kterým se sotva pětadvacetiletý autor zařadil mezi respektované spisovatele. Mailer se brzy stal proslulým nejen svými knihami, ale také skandály, které provázely jeho osobní život. V roce 1955 spoluzaložil newyorský týdeníku The Village Voice, kde publikoval sloupky věnující se problémům současné americké společnosti. Jeho jméno se stalo synonymem tzv. nové žurnalistiky, vycházející z myšlenky, že autor není nestranným pozorovatelem, ale zaujímá k situaci vlastní postoj. Na podobném principu je založena také Mailerova románová reportáž Oheň na Měsíci, dílo, v němž kombinuje publicistiku s beletrií.
Let amerických astronautů na Měsíc byl velkou událostí. Raketa Saturn V s Apollem 11 odstartovala z Kennedyho vesmírného střediska 16. července 1969. Let k Měsíci trval tři dny. Dosažením povrchu Měsíce posádka Apolla 11 splnila cíl vyhlášený v květnu 1961 prezidentem USA Johnem F. Kennedym – do konce dekády stanout na povrchu Měsíce a bezpečně se vrátit na Zemi. Astronauti Neil Armstrong, Michael Collins a Buzz Aldrin se stali hrdiny, jejichž let sledoval celý svět. Houston svěřil úkol napsat o této události poutavou reportáž žurnalistovi a v technice vzdělanému spisovateli zvučného jména – Normanu Mailerovi.
Ten nazval svoje dílo Oheň na Měsíci a autorské ego v něm Vodnářem, mj. proto, že v tomto znamení se narodil. Vodnář bydlí v luxusním motelu uprostřed texaské pustiny, odkud svoji reportáž o inženýrech NASA a kosmickém výzkumu, jenž brzy vyústí startem Apolla 11, píše. Noci tráví v nočních klubech, dny na tiskových konferencích. Vidí Armstronga, Aldrina a Collinse. Poslouchá, jak za ochrannou stěnou, chráněni před infekcí, hovoří „techničtinou“, o své cestě na Měsíc, účastní se televizních interview, v nichž musí čelit dotazům tak, aby ve svých odpovědích nesdělili nic nad předepsaný rámec. Podniká-li člověk něco smělého a nebezpečného s vědomím, že když se to nepodaří, zahyne, nazýváme jeho čin hrdinstvím. Takový člověk, ať už je jeho motivace jakákoliv, si zasluhuje naši úctu. V tomto ohledu působí Vodnářova snaha zbavit všechny tři astronauty aureoly hrdinů poněkud křečovitě. Pomocí jejich životopisných dat, odpovědí na tiskových konferencích apod. se pokouší vytvořit obraz těchto mužů jako groteskních osobností, které nejsou ničím výjimečné.
Během psaní svých reportáží Vodnář přemýšlí o nejrůznějších filozofických otázkách. Přemýšlí proč, opravdu proč, je tak důležité letět na Měsíc, či zda jedna z nepředstavitelných hrůz dvacátého století, která se vkrádá do duší novinářů, a to, že jejich články by vlastně mohly psát počítače, je již na dosah, či nikoli... Ráno, dvě hodiny před startem Apolla 11, se Vodnář rozhodne nenastoupit do novinářského autobusu. Nakonec mu to ale nedá a pro pozorování startu rakety zvolí pozici pár metrů nad zemí v postranním křídle tribuny pro fotografy. „Pořád ještě nebyl na tu podívanou správně připraven. /…/ Ale teď už věděl, proč ho všechno tak dráždí, proč vůbec nic necítí. Byla to prostá mužská závist. Chtěl také letět v té věcičce…“
Jak jsem již zmínila, Oheň na Měsíci je próza,
vytvořená na zakázku. Ani sám Mailer, jemuž rozhodně nelze upřít spisovatelské sebevědomí, si však výsledkem nebyl jist: „Čím častěji navštěvoval Houston, tím víc poznával – s pocitem neštěstí, který se nedá jen tak vyjádřit – že možná udělal botu a přijal vůbec ten nejtěžší příběh ze všech.“ Čteme na konci románu. Tak jako ve všech svých knihách i v Ohni na Měsíci dává Mailer velký prostor vlastní introspekci. Je to součást jeho spisovatelské metody: chceme-li se o pozorované skutečnosti něco dozvědět, musíme vědět, jakým okem je pozorována, z jakého úhlu je viděna. Pokud se čtenář dokáže povznést nad autorův egocentrismus i to, že román na začátku poněkud drhne, čeká ho dobrodružná cesta po stopách amerického vesmírného výzkumu, zasazená do atmosféry americké společnosti 60. –70. let.
Ivana Ryčlová
