BOOKS č. 54 Maurice Hamilton, NIKI LAUDA: Životopis
Vydalo: nakladatelství Citadella v roce 2022
Překlad: Bronislava Grygová
Nedávno se na českém knižním trhu objevil životopis rakouského závodníka Formule 1 a podnikatele Nikiho Laudy. Jedná se o text, který napsal britský motoristický novinář Maurice Hamilton. Kniha má 410 stran a obsahuje navíc 16 stránek fotografií. To je asi také důvodem vyšší pořizovací ceny, než je obvyklé.
Představovat Nikiho Laudu pro lidi starší 40 let asi není vůbec nutné, protože jej zažili v dobách největší slávy. Pro mladší generaci to ale smysl má, protože od doby jeho největších úspěchů již uplynulo téměř 50 let. Pro mladší generaci jsou známější jména jako Michael Schumacher, Lewis Hamilton nebo Alain Prost. Pro nás starší je to Niki Lauda, James Hunt, Clay Regazzoni, Carlos Reuteman nebo Jody Schekter.
70. léta 20. století jsou zpětně vzato asi opravdu „zlatou érou“ závodů Formule 1. Tehdy na tyto závody pravidelně chodily stovky tisíc diváků a další miliardy lidí se na dívaly v televizních přenosech. Z Formule 1 se stala globální zábava nejvyššího řádu. Závody Formule 1 byly a dodnes jsou jakousi moderní formou rytířských soubojů ze středověku. Závodí v nich mladí muži ve věku od 18 do cca 35 let a soupeří nejen mezi sebou ale také s časem. Závody se jezdí na uzavřených okruzích o délce cca 3-8 kilometrů. Závody se potom jedou na 40-75 kol. Vozy Formule 1 dosahují na těchto tratích průměrných rychlostí kolem 180 km/h a na rovinkách jezdí i rychlostmi přesahujícími 300 km/h.
Piloti Formule 1 se tak během závodů pohybují po dobu cca 2-3 hodin na samé hranici lidských možností a pod permanentním tlakem nejen přetížení, ale také možnosti chyby, která je může stát život. Je to zvláštní druh zábavy, ale pro běžné lidi, jsou to hrdinové. Niki Lauda byl jedním z nich. Mladíček z dobré rakouské rodiny, který přes její nesouhlas, začal závodit na počátku 70. let. Cesta na vrchol byl rychlá. Už v roce 1975 se stal poprvé mistrem světa s vozem Ferrari. V roce 1976 nakonec po tuhém boji s britským rivalem Jamesem Huntem skončil až na 2. místě. Ale v roce 1977 se opět vrátil na 1. místo.
Toto samo o sobě je úžasný výkon. Lauda ale navíc v roce 1976 havaroval v Nurburgringu a to velmi těžce. Během havárie došlo k rozsáhlému požáru, který mu sežehl pravou část obličeje a po určitou dobu se zdálo, že havárii vůbec nepřežije. Nakonec ale měl obrovské štěstí a život si zachránil. Kromě toho měl ale také obrovskou vůli v tom, že se chtěl ihned vrátit zpátky a závodit dále. V tomto byl prostě obdivuhodný a stal se globální celebritou. Navíc jej závodění stále bavilo, a tak v cirkusu Formule 1 zůstal ještě řadu dalších let až do roku 1985. V roce 1984 se mu podařilo získat třetí titul mistra světa tentokrát na voze Mclaren.
Po skončení závodní kariéry se Lauda vydal na dráhu podnikatele. Již v roce 1979 založil vlastní soukromou leteckou společnost Lauda Air. Niki však nebyl pouhý majitel, nýbrž i plně licencovaný pilot všech letadel, které Lauda Air provozovala. To bylo v 80. letech něco nevídaného. V té době ještě v Evropě i ve většině světa byly aerolinky státními monopoly s vysokými cenami a exkluzivitou. Doba nízkonákladových leteckých společností přišla až o 20 let později. Lauda tak byl velkým průkopníkem nové doby založené na renesanci soukromého podnikání v nejvyšších technologických sférách.
Lauda měl celý život rád svět kolem Formule 1. I po skončení kariéry se v něm stále pohyboval v roli poradce pro jednotlivé týmy nebo jezdce. Kromě toho měl rád lidi a své fanoušky. Autor recenze se o tom mohl sám přesvědčit v roce 1981, kdy Laudovi jako žák 7. třídy základní školy napsal dopis s adresou: Niki Lauda, Wien, Osterreich. Zanedlouho přišla na moji adresu velká poštovní obálka formátu A4 plná samolepek a podepsaných fotografií. Mám je dodnes.
Délka čtení: 1-2 týdny
Obvyklá cena: 549 Kč
Celkové hodnocení: 7 hvězdiček z 10
Hynek Fajmon
