David Garnett: Dáma v lišku. Člověk v zoologické zahradě.

Vydalo nakladatelství Odeon v roce 1969

Překlad: Josef Schwarz

Předmluva: Radoslav Nenadál

Cena v antikvariátu Knihoboot: 45 Kč

Tady je odkaz na přebal: https://www.trhknih.cz/kniha/iw9h5vybj

Kdo by neznal román Jiřího Kratochvila Liška v dámu, oceněný v roce 2020 prestižní cenou Magnesia Litera. Jde o silný příběh liščí krasavice vyšlechtěné v padesátých letech v sovětském výzkumném ústavu v půvabnou mladou dámu, aby mohla v době studené války plnit roli rozvědčice. Spisovatel nechává proměnit lišku v ženu, aniž by ta ztratila některé ze svých zvířecích instinktů. V autorské poznámce připomíná Kratochvil dvě díla, jimiž se inspiroval: román anglického spisovatele Davida Garnetta Dáma v lišku a román francouzského spisovatele Jeana Brullera Sylva.

Zatímco spisovatel a výtvarník Jean Bruller (známý pod pseudonymem Vercors) si vydobyl světovou slávu celým svým dílem, jemný satirik David Garnett (1892–1981) mimo svoji rodnou Anglii tolik známý není. U nás vyšla Dáma v lišku naposledy roku 1969 společně s další Garnettovou novelou Člověk v zoologické zahradě v nakladatelství Odeon v edici Světová četba. Obě novely do češtiny přeložil Josef Schwarz.

Když David Garnett napsal novelu Dáma v lišku (Lady into Fox, 1922), nebyl společně s Vercossem jediným autorem, který ve dvacátých letech minulého století experimentoval s motivem proměny lidské bytosti ve zvíře či naopak. Vzpomeňme ještě alespoň Michaila Bulgakova a jeho slavnou novelu Psí srdce (1924). Není bez zajímavosti, že velikán ruské literatury Bulgakov i Garnett měli blízko k přírodním vědám. Bulgakov byl původním povoláním lékař, Garnett studoval biologii a pět let působil jako „fellow“ na vědeckém institutu The Imperial College of Science and Technology. Když skončila první světová válka, šestadvacetiletý Garnett si v Londýně otevřel knihkupectví a k biologii už se nevrátil. Kromě původní tvorby psal především literární kritiky pro časopis New Statesman, věnoval se esejistice, ale také redaktorské a editorské práci. Garnett byl člověk takřka renesančního profilu a také úctyhodných morálních kvalit. Když vypukla druhá světová válka, přerušil literární kariéru a jako letec R.A.F. se účastnil bitvy o Velkou Británii.

Když vyšla Garnettovi jeho prvotina Dáma v lišku, bylo mu třicet. Tato rozsahem nevelká próza, za kterou obdržel hned dvě literární ceny – Hawthornden a James Tait-Black Prize – autora okamžitě vynesla mezi literární smetánku. Další dvě desítky děl, žánrově různorodých a co do uměleckých hodnot nevyvážených, už však takový ohlas neměly. Co tedy může čtenář od Garnettovy novely Dáma v lišku očekávat? Literární historik Walter Allan o příběhu, v němž se nevšedně krásná a milá žena zničehonic vedle svého muže promění v lišku, napsal, že ho „roztomile pobavil“. (In: The Modern Novel, 1965.) Dodejme, že i další literárněhistorické příručky, pokud Garnettovu tvorbu zmiňují, mluví o Dámě v lišku jako o dokonalém „literárním vtipu“. Každý vtip má obvykle pointu, humornou formou něco sděluje. To, čemu se jeden zasměje, však jiného pobavit nemusí. Stejně na tom může být i čtenář Dámy v lišku. Zpočátku se liška, žena pana Tebricka, chová, jako by byla stále dámou zakletou sice do zvířecího těla, ale s duší ženy. Ani poté, co se Silva, žena pana Tebricka, stane liškou, nepřestává ji pan Tebrick milovat. Miluje ji i poté, kdy už zcela ovládnutá zvířecími instinkty uteče z domu do lesa, najde si liščího druha a stane se matkou pěti liščích štěňátek. Chování pana Tebricka se čím dál více podobá chování člověka, který se pomátl na rozumu. Spí vedle Silviiny nory, hlídá liščata, zatímco ona loví potravu, leze na stromy a vybírá z holubích hnízd vejce, aby si na nich mohla liščata radostně pochutnat. Fantasticko-absurdní příběh zachycující postupné odlidšťování krásné ženy proměněné v lišku i reakce jejího milujícího manžela končí tragicky i dobře zároveň. Liška, pronásledovaná smečkou loveckých psů, umírá v náručí pana Tebricka. Ošklivě pokousaný pan Tebrick se nakonec uzdraví – jak fyzicky, tak duševně – dožije se vysokého věku a  žije dodneška…Tak končí Garnettův příběh, jehož vyprávění se nese v ostře satirickém a ironickém duchu.

Garnettova druhá novela otištěná v této knize – příběh s názvem Člověk v zoologické zahradě – působí daleko pravděpodobněji. Hlavní hrdina je hluboce zasažen v citové sféře, oblasti, jíž se člověk tak silně odlišuje od zvířete. Z lidského prostředí, jež ho prostřednictvím jeho přítelkyně zranilo a zklamalo, se proto rozhodne dobrovolně vyloučit a vrací se do živočišné říše, i když pouze v umělých podmínkách zoologické zahrady. V této povídce je patrná Garnettova erudice jako vědce, posuzujícího člověka jako biologický druh, jako homo sapiens.

Co říci závěrem? Nebýt Kratochvilova románu Liška v dámu, který vyburcoval moji zvědavost, po Garnettovi bych pravděpodobně nikdy nesáhla. Sama pro sebe jsem v něm však objevila zajímavého autora, který stojí určitě za přečtení. Novela Dáma v lišku, příběh odlidštění ženy pana Tebricka, je literárním vtipem se zvláštní směsicí nálad a nejednoznačně zašifrovaným poselstvím, podivným a smutným zároveň. Garnettovy literární texty, oscilující mezi fantastickou povídkou a satirou, totiž dávají čtenáři nekonečný interpretační prostor. Jak k nim přistoupí a co si z nich případně vezme, je jen na něm.

Ivana Ryčlová