Článek

BOOKS č. 19 Václav Bělohradský, Čas pléthokracie!

7. 2. 2024

BOOKS č. 19 Václav Bělohradský, Čas pléthokracie!

Vydalo nakladatelství 65. pole v roce 2022

Václava Bělohradského není třeba představovat. Je to český filosof, který je viditelný na veřejné scéně již přes 30 let a stále je v plné kondici. Přemýšlí a píše knihy a publikuje své dlouhé, jak sám říká, „klády“ v příloze Práva zvané Salon už hodně dlouho. Patřím mezi čtenáře těchto textů. V 90. letech jsem s ním velmi často souhlasil, když psal o měšťanských ctnostech a étosu kapitalismu. Zhruba od roku 1999 jsem s ním už většinou nesouhlasil. Bylo to tehdy spojeno s tím, že Bělohradský zásadně odmítal a stále odmítá NATO, jako garanta bezpečnosti v Evropě. Jeho neskrývaný antiamerikanismus se s postupem času ještě umocnil. Dnes se podíváme na to, kde stojí Bělohradský dnes. Podíváme se na jeho poslední knihu.

Čas pléthokracie je kniha o rozsahu 360 stran. Je rozdělena do osmi kapitol a v jejich rámci je téma zpracováno v pěti až dvanácti samostatných esejích. Pro pochopení tématu knihy je důležité uvést nadpisy jednotlivých kapitol. Autor začíná kapitolou o „veřejném prostoru“, následuje kapitola o „vzniku veřejného prostoru“ a potom kapitola o „globální vesnici uniklých sdělení o všech a o všem“. Čtvrtá kapitola se nazývá „pokus o (re)vernakulizaci politiky a pátá „Jak se legalita stala antipolitikou“. Šestá kapitola se jmenuje „Kdo hledá spravedlnost, najde jen zákon?“. Sedmá potom nese názer „Hyperlegalita: světová legální kontrarevoluce a konečně poslední osmá „Od demokracie k pléthokracii“.

Jak je vidět z přehledu kapitol, tak čtenáře čeká nelehké čtení se spoustou cizích slov, které se v běžné mluvě nevyskytují vůbec a v literatuře velmi málo. Bělohradský si hraje s jazykem a spoustu pojmů vytváří. To samo o sobě není nic špatného, pokud to pomáhá pochopit smysl sdělení. Někdy tomu tak je, ale někdy nikoliv. Autor velmi často odkazuje na různé autority a jejich myšlenky. Zde je ale problém, protože autor nikdy necituje s odkazem na příslušný zdroj. To je pochopitelné u novinářského textu. U odborné knihy by to člověk nečekal. Jistě lze namítnout, že v závěru knihy najdeme seznam literatury. Na druhou stranu ovšem citace chybí a chybí také aspoň jmenný rejstřík, aby se v textu dalo lépe vyhledávat.

Jádrem knihy jsou Bělohradského úvahy o „antropocénu“ a jeho dopadech do politiky. Podle mého soudu klíčové sdělení autora je toto: „Liberální řád žije z předpokladu, že externality „nejsou dominantní“, že jsou jen okrajem systému, jevem jen doplňkovým, někdy sice výjimečně důležitým, ale vždy jen okrajový. Základ liberálního tržního řádu je v internalitách – v dobrovolné dohodě mezi svrchovanými vlastníky o náhradách vzájemně způsobených škod. V globální (planetární) technopolis jsou ale externality jevem „dominujícím“, ne okrajovým, jak si snadno uvědomíme, když se pokusíme spočítat dopad soukromě automobilové dopravy ve městech na životy milionů lidí.“ (str. 290-291) Zde můžeme velmi rychle pochopit, kde má původ zákaz automobilů se spalovacím motorem od roku 2035. Právě tyto úvahy evropských profesorů filosofie stojí za současným Green Dealem.

Bělohradský „zezelenal“ již nejméně před 20 lety, což lze jasně ukázat nejen v jeho textech, ale také v jeho politickém angažmá, kdy se pokoušel o to, stát se senátorem za ČSSD a Stranu zelených. To samo o sobě není nic špatného. Bělohradský se tím prostě zařadil nalevo. Demokratická levice je bezpochyby úctyhodným politickým směrem. Je ale otázkou, zda je dnes Bělohradský ještě „demokrat“ nebo už „pléthokrat“. Jak má čtenář pochopit následující myšlenku? „Je potřeba bez nostalgie připustit, že volby jsou beznadějně zastaralá instituce, že přestaly fungovat jako způsob ustavování legitimních vlád.“ (s. 354)

Toto myslí autor skutečně vážně? Pokud ano, tak se lze oprávněně ptát, zda ještě zůstává v rámci dnešního ústavního pořádku nebo nikoliv. Přímý útok na volby jako základ demokracie by se neměl nechat úplně bez povšimnutí.

Kniha však obsahuje ještě jednu „zásadní“ myšlenku. Ta zní následovně: „Ideologie lidských práv není než současným převlekem euroamerického rasismu.“ (s. 306) I zde se člověk musí ptát sám sebe, zda to opravdu autor myslí vážně nebo je to pouze intelektuální provokace, kterou někteří filosofové a myslitelé rádi provozují, aby na sebe upozornili.

Možná by ta druhá možnost byla lepší variantou, protože pokud to autor skutečně myslí vážně, tak se staví do pozice extrémního kritika současného Západu. Pochopitelně Západ lze kritizovat za cokoliv, ale mlčet o všech ostatních a udělat z nás všech ze Západu „rasisty“ je opravdu hodně „silná káva“.

Jakkoliv se Bělohradský staví do role extrémního kritika současného Západu, tak je ve skutečnosti apologetem současné evropské zelené revoluce. Ta je založena na myšlence, že hrozí zánik civilizace v důsledku činnosti člověka a proto ji musí osvícená skupina „plethokratů“ zachránit bez ohledu na volby. Jak takový systém nazvat? Zelená diktatura nebo zelená farma zvířat?

Dálka čtení: 2 týdny

Obvyklá cena: 330 Kč

Hodnocení: 6 hvězdiček z 10

Hynek Fajmon